Virtuální realita versus společenské zájmy

neděle 29. červen 2008 19:40

Myšlenky vládnoucí třídy jsou v každé epoše vládnoucími myšlenkami, tj. třída, která je vládnoucí materiální silou společnosti, je zároveň její vládnoucí duchovní silou.

Protože vládnoucí třída má k dispozici prostředky materiální produkce, disponuje zároveň prostředky duchovní produkce, takže si tím zároveň zpravidla podřizuje myšlenky těch, kterým chybějí prostředky duchovní produkce. Individua, z nichž se skládá vládnoucí třída, mají mimo jiné i vědomí, a proto myslí; pokud tedy vládnou jako třída a pokud určují v celém rozsahu určitou epochu dějin, je samozřejmé, že to činí se vším všudy, že tedy mimo jiné vládnou jako tvůrci myšlenek, že řídí produkci a distribuci myšlenek své epochy; že tedy jejich myšlenky jsou vládnoucími myšlenkami epochy, odhalil Karel Marx. 

Marxistická teorie předpokládá přímé spojení mezi ekonomickým vlastnictvím a šířením sdělení, jež potvrzují legitimitu a hodnotu třídní společnosti. V novější době podporují tento pohled na věc průkazné tendence ke značné koncentraci vlastnictví kapitalistickými podnikateli a souběžně i podpůrné doklady o konzervativních sklonech v obsazích takto organizovaných médií

Pro většinu lidí ve společnosti, jejichž vědomí je korigováno (televize, rozhlas, tisk, literatura, atd.), obklopující realita proto nabývá stále více virtuální (umělou) povahu. Především se ztrácí schopnost lidí komplexně a bezesporně vnímat a chápat svět. Tomuto vlivu na vědomí jednotlivce, ve většině případů, principiálně nelze čelit. Kolektivně vymyšlené a současnými technologiemi vnucované vidění světa je pro jednotlivce příliš složité a ve svých důsledcích vede k tomu, že se lidé stále častěji ocitají v situacích, ve kterých se nedovedou rozhodnout a to dokonce v těch nejjednodušších denních situacích. Rozšiřování technologií, které jsou spojeny s utvářením vědomí a jejich převyšující efektivita v porovnání s obyčejnými technologiemi, nevyhnutelně vytvářejí rostoucí pokušení řešit problémy „vymýváním mozků“, tj. korekcí vědomí a nikoliv reálného světa.

Co se nám na něm nelíbí? Připomeňme si, že v levé části politického spektra se buduje široká shoda, že na jedné straně je to kapitalistický systém, který vytváří nerovnosti – chudobu většiny lidí vedle bohatství hrstky privilegovaných – a vede tak k jasné sociální nespravedlnosti a útlaku. Na straně druhé stát, který již ze své historické podstaty slouží především privilegované menšině k ochraně jejího bohatství a zájmů. I tzv. zastupitelská demokracie ve skutečnosti nezastupuje vůli obyčejných lidí, ale zejména zájmy mocenských elit. To se ještě výrazněji projevuje v nadnárodních politických a finančních organizacích, jejichž rozhodovací centra jsou ještě vzdálenější hlasům lidu a mnohem vstřícnější lobbistickým tlakům.

Nejenže má tento systém dopad na sociální postavení lidí, přináší sebou i postupnou devastaci životního prostředí a degradaci člověka a jeho kultury prostřednictvím všudepronikající propagace konzumentských návyků a egoismu. Zatímco jsou odstraňovány bariéry pro pohyb kapitálu, kterým disponuje omezená skupina, stále více jsou prakticky omezována sociální a politická práva obyčejných lidí, která jsou protichůdná zájmům ekonomických a politických elit, a prohlubuje se technologicky stále dokonalejší systém špehování a kontroly.

Nejde ale jen o systém, který každodenně zažíváme tady a teď, jde o každé zřízení založené na principech autority, hierarchie a moci, které shora lidem přímo či nepřímo diktuje, jak mají žít. Principy nepřirozené autority, diskriminace a dominance jsou nám cizí i v rovině vztahů mezi lidmi.
Jsme přesvědčeni, že alternativa je možná. Nejsme sociální inženýři ani dogmatici, abychom tvrdili, jak by měla přesně vypadat. Chceme o alternativách především vyvolat diskusi. Jako komunisté a komunistky se však domníváme, že má-li jít o skutečnou alternativu a ne o pouhou variaci na poznané autoritářské systémy, měla by být založena na následujících principech: samospráva (každý se může podílet buď přímo, nebo prostřednictvím úkolovaných a kdykoli odvolatelných zástupců na záležitostech, které se jej týkají), svoboda (každému je umožněn jeho osobní rozvoj, pochopitelně s respektováním svobody druhých) a sociální spravedlnost (spravedlivá organizace ekonomiky, která by měla uspokojovat potřeby každého místo toho, aby sloužila zisku úzké skupiny).

Naším cílem je emancipovaný člověk žijící ve společnosti založené na uvedených principech, kde se může plnohodnotně spolupodílet na jejím fungování a v co největší míře rozhodovat o svém životě!

Milan Rokytka

Milan Rokytka

Milan Rokytka

Svoboda slova je nedělitelná! Takové krédo prosazuji v Radiu Haló Futura (RHF), prvním politickém rádiu v České republice.

Psát a mluvit se může o všem, neexistuje nelegitimní otázka.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora